Jdi na obsah Jdi na menu
 


Porozumění de­presi

6. 1. 2011

Většinu problémů, které ovládají lidské ži­voty způsobuje: „Hřích, který nás tak snadno svazuje,“ (Židům 12,1). Začíná to lákavým pokušením, pokračuje experimentováním a vyústí to zapletením se do potíží, které mohou ovlivnit chemii v mozku a následně vytvořit cestičky vedoucí k závislosti.

Deprese ale funguje opačně. U mnoha lidí se rozvine na základě nějaké biologické abnormality, často se jedná o geneticky pře­nosný defekt, v němž je biologická dispozice k depresi předem obsažena. Tomuto typu deprese se obecně říká rekurentní depresiv­ní porucha a objevuje se v různých formách – od mírné až po velmi silnou. Dlouhotrvající deprese, táhnoucí se bez přestávky i několik let, je obecně diagnostikována jako dysthy­mie. Obecně je dysthymie chápána jako ryze biologický problém. dysthymie a deprese (tedy rekurentní depresivní porucha) jsou bolestivé nemoci a často vedou ke copin­govým nebo obranným mechanizmům, ze kterých mohou vzniknout problémy, které začnou ovládat lidský život.

A právě na řešení takovýchto problémů je zaměřen tento Bod obratu. Bipolární (ně­kdy též nazývány maniodepresivní) poruchy jsou často vyvolány biologickými obtížemi a některým takto trpícím lidem by účast na těchto setkáních mohla pomoci. Už z názvu vyplývá, že nálada lidí s bipolárními poru­chami se obvykle pohybuje mezi „výšinami“ a „propady“.

Biologický základ většiny trvalých depre­sí

Většina lidí vnímá veškeré typy depresí jako čistě biologické choroby, naproti tomu stojí dnes populární názor, že jsou zcela původu psychického, a mezi křesťany zase existuje skupina, která věří, že jejich původ je ryze duchovní. Aby to bylo ještě komplikova­nější, je třeba zmínit, že biologické příčiny deprese jsou často špatně diagnostikovány. Například nezřídka přezíranou příčinou de­prese bývá lék předepsaný k léčbě něčeho jiného.

Skupiny zabývající se depresí mají jiný cíl než ostatní skupiny, a proto již lidé podruhé nepřijdou, pokud si zde uvedené informace dobře neprostudujete.

Krevní tlak, léky, kortikoidy a jiné hormony, léky na Parkinsonovu nemoc, léky proti úz­kosti a antikoncepční pilulky – to vše může ovlivnit některé osoby natolik, že u nich vyvolá biochemickou depresi. Navíc existu­je mnoho běžných fyzických nemocí, které u některých lidí mohou vyvolat depresi, např.:

AIDS, artritida, astma, cukrovka, hypothyro­dismus, chronická infekce, chřipka, chudo­krevnost, infekční žloutenka, premenstru­ační syndrom, podvýživa, porfyrie, rakovina, roztroušená skleróza, selhání srdce, syfilis, ulcerativní kolitida, urémie, vředy,mono­nukleóza, TBC, elektrolytická nerovnováha, včetně Addisonovy choroby.

Díky relativní frekventovanosti zmíněných chorob, obzvláště hypothyroidismu, by měl člověk s depresí vždy vyhledat svého lékaře, informovat jej o tom, že trpí depresí, a požá­dat jej o celkovou prohlídku, aby bylo možné uvedené potenciální příčiny vyloučit. Může být také užitečné nechat si udělat krevní rozbor s cílem zjistit hladinu thyroid-stimu­lačního hormonu (THS test).

Deprese je fyzickou chorobou ještě z jed­noho důvodu. U mnoha lidí, jak ukázal vý­zkum, je deprese způsobena geneticky. Ale odborníci na lidskou psychiku se doposud neshodli na tom, do jaké míry genetika de­presi ovlivňuje. Někteří její vliv, i přes četné důkazy podepřené výzkumem, popírají. Dr. Artur Falek, vedoucí laboratoře pro lidskou genetiku na Georgijském institutu dušev­ního zdraví, se vyjádřil v tom smyslu, že je zaskočen nekonečnou debatou mezi psychi­atry na téma „vrozené versus získané“ – zda lidé čelí určitým potížím proto, že je zdědili, nebo proto, že je získali svými zkušenostmi. „Cožpak nejsou schopni pochopit,“ říká dr. Falek, „že každý člověk v sobě vždy obsahuje oba tyto póly?“

Ohledně deprese ve svém pozorování dr. Falek uvádí, že každý člověk trpící depresí je částečně ovlivněn svým genetickým dědic­tvím a biologickým vybavením, a na straně druhé svými životními zkušenostmi. Poměr těchto složek se liší od člověka ke člověku, ale obě složky hrají v tomto problému svoji roli. Z křesťanského pohledu vidíme, že Pís­mo nejenže teze dr. Faleka podpírá, ale při­dává ještě rozměr třetí – duchovní.

Apoštol Pavel píše věřícím do Tesaloniky požehnání, ve kterém se modlí: „Sám Bůh pokoje kéž vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo zcela bez úhony až do pří­chodu našeho Pána Ježíše Krista.“ (1. Tesalo­nickým 5, 23).

Sekulární psychiatričtí lékaři téměř vždy duchovní dimenzi lidského života při svých léčebných zákrocích ignorují, a tak vlastně nepečují o „celou bytost“.

Velikou předností kurzu Porozumění depresi je fakt, že duchovnímu aspektu lidského bytí je zde věnována plná pozornost. Právě on totiž nakonec může být rozhodujícím činitelem při boji s těžkou depresí. Ale stejné va­rování, jaké dr. Falek předkládá sekulárním psychiatrům, platí i pro křesťanského lékaře – deprese je vždy soubor duchovních, psy­chologických a fyzických jevů.

Říci, že deprese je čistě duchovní záležitostí, je stejně nebiblické a nemoudré jako ten­dence prohlásit ji za zcela biologický a fyzic­ký problém.

Jakou úlohu hrají v léčbě deprese antide­presiva?

Protože výzkumy ukazují, že léky jsou pro většinu lidí účinné – odhaduje se, že pro 50 až 80 % – bylo by nejlepší, aby vedoucí skupiny vybídl členy, aby si od svého prak­tického lékaře nebo psychiatra nechali léky předepsat. Členové skupiny o tom budou rádi diskutovat a vedoucí by se do debaty neměl vměšovat, pokud s antidepresivy nemá odbornou zkušenost.

Většinu antidepresiv dnes předepisují spí­še praktičtí lékaři než psychiatři. Obyčejně mají dostatečné vzdělání a zkušenosti a bez problémů určí, jaký lék a v jakém množství předepsat. Jen v případě, že je lék neúčinný nebo vyvolává u pacienta vedlejší účinky, je moudré poradit se s psychiatrem.

Existuje mnoho dostupných druhů antide­presiv a další jsou vyvíjeny nebo jsou v pro­cesu testování. Najít správný lék a množství s minimálními vedlejšími účinky je proces po­kusů a omylů trvající od 2 do 6 měsíců. Navíc jak praktičtí lékaři, tak psychiatři přistupují na základě svých zkušeností k předepiso­vání antidepresiv různě. Proto je rozumné se samostatně o těchto lécích informovat, popřípadě je konzultovat s dalším člově­kem. Katedra farmakologie na univerzitě v Marylandu má internetový servis, který se jmenuje PharmInforNet a jehož účelem je odpovědět uživatelům na otázky týkající se léčiv nebo lékárenství v oblasti antidepre­siv. Jeho adresa je http://www.pharmacy.ab.umd.edu/.

Které informace byste měli vědět?

Těm ze členů, kteří by se chtěli seznámit s odbornějšími informacemi určenými laikům, je doporučována kniha Deprese, náladová choroba (Depression, The mood disease) od MUDr. Francise Marka Mondimora.

Tato skupina není určena lidem s depresí vy­volanou určitou situací, je zaměřena na oso­by, jejichž deprese je jen zčásti způsobena jejich současným životním traumatem.

Ti, kteří jsou v depresi kvůli osobní ztrátě, jako je smrt nebo rozvod, trpí reaktivní, de­presí.

Reaktivní deprese jsou normální deprese přicházející do života každého člověka. Pro­tože žijeme v padlém, hříšném světě, auto­maticky zakoušíme zrady, nemoci, ztráty, které jsou velmi deprimující. Kvalitní zdroj informací o těchto problémech je kniha Jak se vyrovnat s žalem a ztrátou (Handling Grief and Loss) od dr. Raymonda T. Brocka. Protože jsou tyto deprese reakcí na vnější události, liší se délkou trvání a výsledky léčby od typů deprese, kterým je věnován tento materiál.

Tato skupina je určena těm, jejichž depre­se je trvalého charakteru nebo se cyklicky vrací, není tedy spojená s nedávnou osob­ní ztrátou; ačkoliv u mnoha lidí je deprese směsí obou typů deprese – jak reaktivní, tak chronické. Tato skupina je rovněž urče­na těm, kdo chtějí problému deprese lépe porozumět, aby byli schopni pomoci svým přátelům a milovaným v jejich obtížích.

Chronická deprese, i když jí předcházela reaktivní deprese nebo trauma v osobním životě člověka, vykazuje u většiny lidí níže uvedené symptomy. Pokud budete mít ja­kékoliv pochybnosti, obraťte se na odborní­ka v oblasti duševního zdraví. Jestliže tento odborník nebude mít vůči křesťanství vylo­ženě negativní postoj, většinou bude práci s duchovně orientovanou službou ochoten akceptovat. Zvolený profesionál, pokud není žádost podána multidisciplinární skupině, by měl být psychiatr. Jako lékař může psy­chiatr předepsat antidepresiva, která jsou, jak bylo výše zmíněno, významnou součástí léčby většiny lidí trpících depresí.

1. Rodinná historie deprese nebo alkoholiz­mus

Mnoho poradců je skeptických vůči názoru, že klinická deprese může být genetického původu. Přesto existuje dobře provedený výzkum, který tuto spojitost naznačuje. Dále se zdá, že tentýž genetický faktor, který způsobuje alkoholizmus, je příčinou i mno­hých depresí. Např. dcery otců alkoholiků mají významně větší sklony k depresím než dcery otců nealkoholiků, zatímco synové mají k alkoholizmu daleko větší náběh. Ně­které studie zkoumaly jednovaječná dvojča­ta vychovávaná v různých prostředích. Vliv domova a rodinného života je tímto od­straněn a vědcům je tak poskytnut prostor prozkoumat čistě biologické vlivy. Ve většině případů depresivních poruch lze v genealo­gii rodiny nalézt depresi nebo alkoholizmus. 2. Dlouhotrvající, cyklický problém

Kořeny klinické deprese mohou být vysto­povány až do dětství. Lidé často říkají, že si vždy byli vědomi toho, že se nějak odlišují. Některé vážné deprese probíhají cyklicky; někdy jakoby lidé celé měsíce procházeli temnými údolími, jindy celý cyklus probíhá rychleji a odvíjí se od menstruačního cyklu. O většině příznaků lidé řeknou, že je na sobě pozorovali již dříve.

3. Mezilidské vztahy jsou obtížné

Emoce pravděpodobně, i přes záchvaty plá­če, odezní. Takový jedinec začne pochybovat o tom, že ví, co je to láska. V takovém pří­padě se rovněž objevuje tendence stáhnout se ze společenského života, a to dokonce i ze vztahů ve své nebližší rodině. Obtíže s vytvá­řením nebo zachováním blízkých vztahů se rozšiřují i na vztah k Bohu. Bůh se osobě v depresi jeví vzdálený a nedostupný.

4. Podrážděnost a hněv

Jedna z věcí, které lidem v depresi brání vy­tvoření blízkého vztahu, je podrážděnost. Je velmi pravděpodobné, že si toho jejich blízcí, spolupracovníci, dokonce i sousedé všimnou. Mají pocit, že musejí kolem depri­movaného člověka chodit po špičkách. Zdá se, jakoby takový člověk měl radar, kterým neustále skenuje okolí a hledá, kde by si svou podrážděnost vybil. Člověk trpící de­presí má problém tolerovat fakt, že je pouze podrážděný a vnější příčina jeho podráždění v podstatě neexistuje. Časem ale obvykle připustí, že na vnější události reaguje pře­hnaně a je často uveden do rozpaků, protože se rozhněvá kvůli maličkostem.

5. Poruchy spánku

Vyskytuje se rovněž celá řada druhů ne­spavosti – obzvláště probouzení se v noci jen po dvou nebo třech hodinách spánku a neschopnost znova usnout. Někteří mají opačný problém – spí příliš. Tento projev je typický např. pro období, kdy má člověk problém usnout a posléze má ráno problém vstát. Pro některé pracující lidi, kteří během týdne nemohou spát, to znamená, že prospí polovinu víkendu.

6. Zoufalé hledání příčiny

Při hledání příčiny své deprese jsou lidé ohroženi zejména freudovskými spekula­cemi dnešní doby. Mají často podezření, ve kterém je druzí podporují, že příčina musí být v dětství. Samozřejmě že lidé v dětství často zažívají traumata, která hloubku a průběh deprese ovlivňují. Nicméně u většiny skutečných depresí nelze potíž člověka řešit pouze cestou psychologie. Takový člověk je zvlášť náchylný uvěřit vnějším sugescím, že byl rodiči zneužíván. A díky nasměrová­ní některých odborníků na duševní zdraví může být nepřesně diagnostikován jako oběť sexuálního zneužívání v dětství nebo jako člověk s mnohočetnou poruchou osob­nosti. Z implantací nepravdivých vzpomínek některými odborníky na duševní zdraví se již staly celonárodní skandály. Nedávný vý­zkum amnézie zdrojů ukazuje, že jakmile je zdroj vzpomínek jednou zapomenut, lidé si mohou zaměnit událost, kterou si jen před­stavovali nebo která jim byla navržena, s tím, co se doopravdy stalo. Výsledkem je nepravdivá vzpomínka nesoucí pocit auten­ticity.

Skutečná mnohočetná porucha osobnosti, pokud něco takového vůbec existuje, se vy­skytuje velmi vzácně. Tímto se však nesnaží­me nějak snižovat počet opravdových sexu­álních zneužití dětí, jejich ničivé následky či jejich závažnost.

7. Pocit, že se člověk zblázní

Během období, kdy člověk prochází depre­sí, se mu může zdát, že to už nezvládne, že se zblázní. Matky malých dětí se dostávají do stavů, kdy se začínají bát, že začnou být svým dětem nebezpečné. K tomu, pokud vůbec, dochází jen zřídka, ale strach ze ztrá­ty kontroly je velmi stresující. Někdy je člo­věk trpící depresí zklamán, že jeho deprese není v tomto smyslu mentální choroba.

Toto zklamání je možné chápat v souvislosti s touhou člověka ulevit si od utrpení deprese tím, že se jednoduše zblázní a nebude mu­set nadále zakoušet každodenní nesmírný výdej energie a obrovskou bolest, kterým čelí, když se musí s depresí vyrovnávat.

8. Pocit bezcennosti

Pravděpodobně nejbolestivější symptom ze všech je přetrvávající pocit bezcennosti. Tento pocit je někdy tak hluboce zakořeněn, že nepomohou ani povzbudivá slova členů rodiny či jiných křesťanů. I když vyjmenují veškeré kladné stránky člověka, který je v depresi, on to bude vnímat buď jako falešné komplimenty, anebo si bude myslet, že ho lidé, kteří se ho snaží povzbudit, vlastně vů­bec neznají. Proto je někdy snaha rozveselit člověka s depresí vážnou chybou. V podstatě se zde odehrává duchovní boj. Ďábel, „osoči­tel svatých“, obvykle přehrává v mysli onoho člověka svou „pásku“ se slovy: „Vždyť ty jsi doopravdy naprosto k ničemu.Možná ně­které lidi oklameš a oni si budou myslet, že za něco stojíš, ale Boha nikdo neoklame. On moc dobře ví, že jsi jen odpad společnosti. Proč ostatním neušetříš trápení a zkrátka se nezabiješ?“

Když je v depresi křesťan, vyvolá v něm mysl plná sebevražedných myšlenek ještě větší depresi. A to kvůli pocitu viny z tako­vého promyšleného hříchu. V tomto případě nepomáhá vyjmenovat danému člověku všechny důvody, proč žít, protože mu ta slova budou znít nesmyslně a naivně, jako pochlebování.

9. Různé fyzické obtíže

Tyto obtíže jsou skutečné a často velmi bo­lestivé. Obvykle se jedná o bolesti hlavy, bolesti zad nebo zažívací potíže. Není jasné, proč zrovna tento druh fyzických obtíží pro­vází depresi, protože neslouží k získání po­zornosti. Deprimovaná osoba by se jich ráda zbavila, ale běžná léčba nezabírá.

10. Poruchy přijímání potravy

Mnoho lidí s depresí buď jí málo, nebo příliš. Velký úbytek nebo nárůst váhy přidává člo­věku další stres k jeho již tak podhodnoce­né-mu obrazu sebe samotného.

11. Potíže s pamětí

Velké procento lidí trpících depresí říká, že má potíže s pamětí. Zapomínají dokonce i na důležité schůzky a události. Bez pečlivě vedeného diáře je pro takového člověka vel­mi nesnadné být spolehlivý a plnit každo­denní povinnosti.

12. Ztráta energie

Při procházení údolím deprese se i každo­denní rutina může zdát nad síly daného člověka. Umýt nádobí nebo vyprat, natož udělat úkoly do školy vypadá jako nadlidský úkol. Blízkým, kolegům nebo jiným lidem se to může jevit jako lenost a mohou začít takového člověka odsuzovat a kritizovat. Ani sama deprimovaná osoba tomu možná ne­rozumí a jen to v ní utvrdí pocit bezcennosti. Někteří lidé se s pocitem naprostého vyčer­pání vyrovnávají tak, že většinu svého víken­du tráví dobíjením energie. Ztráta energie se může projevit v jakémkoliv ohledu. Běžný problém je ztráta sexuální energie vyúsťující ve sníženou citlivost v sexuální oblasti. Part­ner toto jednání může vnímat jako odmít­nutí a může reagovat nepřátelsky, což izolaci deprimované osoby ještě více prohloubí.

13. Odmítnutí antidepresiv

Je zajímavé, že téměř rozpoznávacím zna­kem lidí trpících depresí je, že odmítají myšlenku, že by jim měly být předepsány léky. Mezi křesťany je tato idea často pod­porována televizními a rozhlasovými učite­li, kteří jim chtějí pomoci. Protože deprese doléhá negativně na sebepojetí člověka, je návrh na předepsání léků interpretován jako výrok: „Jsi naprosto k ničemu, nelze ti už po­moci. Jediné, co s tebou můžeme udělat, je dát ti léky a uklidit tě z cesty. Jsi nemocný a nemocní potřebují prášky.“ Lidé obvykle zkusí léky až poté, co se pokusí deprese ně­jak zbavit, dostat se z ní modlitbou nebo až po měsících psychologického poradenství, které nepřineslo téměř žádné výsledky. A i potom přestanou léky po jednom nebo dvou měsících brát – i když jim pomáhají – pro­tože když léky berou, cítí se odsouzeni. Ob­čas pomůže argument, že když jsou ochotni vzít si aspirin na bolest hlavy nebo inzulín na cukrovku, je to to samé, jako vzít si anti­depresivum na depresi. Přesto většina tento argument zavrhne. Ale potom, protože dále trpí, si pro předpis na antidepresiva s jistým váháním přijdou a berou je alespoň po mini­mální stanovenou dobu šesti měsíců, které léku umožní ovlivnit mozkovou chemii.